Příklady dobré a špatné praxe

Pro obce malého a středního typu se jeví po posouzení technických a užitných vlastností KPV jako nejvhodnější MIS. Z výše uvedeného se může zdát, že při nasazení MIS nemohou být problémy natož špatná praxe. Chyby jsou však vždy způsobené výhradně objednatelem. S cílem snížit finanční náročnost mnozí starostové plánují výstavbu MIS pro několik obcí společně. Možnost selektivně ovládat varování a informování v jednotlivých obcích je ze společného ovládacího centra (tzv. ústředny) možná. Je však nepřenosná na OPIS HZS kraje. HZS vzhledem k povinnostem při řešení mimořádných událostí nemá zájem o ovládání jednotlivých částí obcí. V praxi by pak vyhlášení požárního poplachu pro jednu obec proběhlo ve všech obcích pokrytých společným systémem. Této situaci se předejde dodržením požadavků na KPV (viz. dokument na Internetu) a doplněním systému o výše popsané prvky tzv. podružná ovládací centra, která zajistí selektivitu požadovanou HZS (jedná se o nepřípustnost společného systému pro dvě a více obcí mající své starosty a plošné omezení). Takové řešení však vyžaduje systém, který dokáže řídit komunikaci mezi více ovládacími centry resp. radiokomunkačními zařízeními. Řešení MIS pro velká města vždy vyžadují více radiokomunikačních zařízení (pro pokrytí radiovým signálem) vybavených sirénovým přijímačem. Tato radiokomunikační zařízení však musejí vzájemně komunikovat, aby nedocházelo ke kolizím v komunikaci. Taková řešení vyžadují dobrou technickou přípravu, při které je nezbytná součinnost s HZS kraje a s dalšími složkami IZS.

Druhým příkladem špatné praxe je tzv. dobudování MIS. Existující MIS realizovaný výrobky jednoho výrobce má být rozšířen na další dosud nepokryté území. Samozřejmě při dodržení již zmíněných požadavků. Při výběru vhodného dodavatele a často pouze s ohledem na cenu je vybrán dodavatel nabízející jiný typ zařízení (od jiného výrobce). Ačkoliv oba typy jsou schváleny MV-GŘ HZS ČR v takovéto kombinaci mohou pracovat nekorektně. Nově vystavěné hlásiče nemusí být kompatibilní s ovládacím centrem a nemůže být zaručena funkčnost MIS v rozsahu deklarovaným výrobcem. Takto sestavený MIS nesplňuje požadavky na koncové prvky připojované do jednotného systému varování a vyrozumění MV-GŘ HZS ČR, a bude se systému JSVV vyřazen.

Třetím případem špatné praxe je používání kmitočtů všeobecného oprávnění (dle ČTÚ) pro přenos zpětné diagnostiky a naměřených veličin v rámci MIS. kmitočty ze všeobecných oprávnění jsou nyní značně využity ostatními uživateli a nelze u nich garantovat funkčnost hlavně v případě MU. Dále výrobci MIS, kteří používají kmitočty ze všeobecného oprávnění k přenosu zpětné diagnostiky, často nerespektují podmínky, za kterých lze systémy na kmitočtech všeobecného oprávnění provozovat a to tak, že používají různé retranslace, které jsou v podmínkách všeobecných oprávnění, které vydal Český telekomunikační úřad zakázané. Při zjištění porušení těchto podmínek Českým telekomunikačním úřadem odpovídá provozovatel, kterému hrozí správní řízení od Českého telekomunikačního úřadu s následnou sankcí.

Soubor: LVS_660_priklady_praxe.htm

Varovné a informační systémy v ochraně před povodněmi
Příklady dobré a špatné praxe