Úvod

Lidé byli odedávna nuceni čelit povodním, které představovaly vážný problém již před několika tisíci lety ve staré Číně nebo v Egyptě. První věrohodná zpráva o povodni v Čechách se nachází v Kosmově kronice a vztahuje se k povodni na Vltavě v roce 1118. Povodně postihují i současnou lidskou společnost a velmi pravděpodobně tomu tak zůstane i v budoucnosti. Přes všechny negativní důsledky povodní je třeba tyto extrémy hydrologického režimu považovat za přirozenou součást oběhu vody v přírodě.

Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) definuje v § 64 povodeň jako „přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody“. Povodní je i stav, kdy „voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod.“

Povodně a jiné hydrometeorologické extrémy (vichřice, sucha) jsou součástí přírodních katastrof. Podle četné odborné literatury počet přírodních katastrof ve světě v posledních desetiletích narůstá. Koncem osmdesátých a v devadesátých letech 20. století byl zaznamenán počet katastrof asi čtyřikrát vyšší než v padesátých letech. Pro Českou republiku, vzhledem k její poloze a k jejím fyzicko-geografickým poměrům, představují povodně nejzávažnější přírodní katastrofu, která se může objevit téměř kdykoli a na libovolném místě.

Českou republiku postihují následující typy přirozených povodní:

1.Letní typ povodní způsobený přívalovými dešti velké intenzity (např. léto 2009)

2.Letní typ povodní z několikadenních regionálních srážek (např. červenec 1997, srpen 2002, letní půlrok 2010)

3.Zimní a jarní povodně vyvolané táním sněhu, často v kombinaci s dešťovými srážkami (např. jaro 2006)

4.Zimní a jarní typ ledových povodní způsobených ledovými jevy na tocích

Kromě uvedených typů se mohou vyskytnout povodně ze specifických příčin (např. přehrazení toku sesuvem půdy, záplavy ze zpětného vzdutí vody v dolních úsecích přítoků). Mimo povodní z přirozených příčin se mohou vyskytnout povodně způsobené umělými vlivy, např. poruchou vodního díla, jedná se o tzv. zvláštní povodeň.

Z činitelů ovlivňujících vznik a průběh povodní jsou pro podmínky ČR nejvýznamnější srážky, a to nejen jejich úhrn a intenzita, ale i jejich časové a prostorové rozložení. Na formování povodní se dále podílejí fyzicko-geografické faktory: mj. sklon povodí a toku, velikost a tvar povodí, tvar říční sítě, nadmořská výška, hydrogeologické a půdní poměry, z vegetačních poměrů zejména lesnatost. V neposlední řadě jsou povodně podstatně ovlivňovány lidskou činností. Důležitým prvkem protipovodňové ochrany jsou vodní nádrže, ochranné hráze podél vodních toků a suché poldry.

Povodním nelze zabránit. Vhodnými protipovodňovými opatřeními lze pouze zmírňovat jejich negativní účinky. Přes obtížnost tohoto úkolu je nutné vzhledem k velkým ekonomickým škodám způsobeným povodněmi a zmařeným lidským životům tato opatření hledat a rozvíjet. Mezi jedno z opatření ochrany před povodněmi se řadí budování lokálních výstražných systémů a prvků varování a informování obyvatelstva.

Základní funkce lokálního výstražného systému (LVS) a navazujícího systému varování a vyrozumění jsou popsány v následujícím schématu.

	Srážkoměry lokálního výstražného systému jako první informují o hrozícím nebezpečí odesláním alarmových zpráv o překročení limitních hodnot srážek. Největším nebezpečím jsou plošně omezené ale velmi intenzivní srážky zejména v letním období. Tyto srážky nelze většinou lokalizovat ani spolehlivě předpovídat.
	Vodoměrné stanice lokálního výstražného systému zaznamenávají vzestup hladiny na toku způsobený srážkovou činností. Při překročení stanovených stupňů povodňové aktivity (SPA) aktivují odeslání alarmových zpráv zadaným příjemcům. Obvykle to bývá starosta obce, další členové povodňového orgánu a případně vlastníci nejvíce ohrožených nemovitostí.
	Starosta obce (případně člen povodňového orgánu) nejprve obdržel výstražnou zprávu o překročení limitní hodnoty srážky a dále alarmové zprávy o vzestupu hladiny na vodoměrné stanici LVS. (Pozn. Očekávají-li se vydatné přívalové srážky, nebo je-li možnost vzniku povodní, je většinou dopředu vydána výstraha ČHMÚ, tzn. starosta by v době obdržení alarmové zprávy již měl být informován o potenciálním nebezpečí). Provádí okamžité vyhodnocení situace, podle dosažení limitních hodnot vyhlašuje stupně povodňové aktivity, aktivuje prvky varování a vyrozumění obyvatelstva a vykonává další činnosti v souladu s povodňovým plánem.
	Pro varování obyvatelstva slouží sirény všech typů, místní informační systémy (MIS) a případně jiné technické prostředky dle povodňového plánu. Po varovném signálu vždy následuje tzv. tísňová informace. V případě nebezpečí z prodlení mohou varování obyvatelstva na ohroženém území provést přímo OPIS HZS kraje. Zpravidla se jedná o dálkové zapnutí koncových varovných prvků jednotného systému varování a informování (JSVI).
	Povodňové orgány jsou o průběhu a vývoji povodně informovány pomocí webových prezentací ČHMÚ nebo podniků Povodí, dalším zdrojem informací jsou výstražné zprávy a informace ČHMÚ a podniků Povodí. Tyto plošně obsáhlejší informace jsou zpřesňovány výstupy měřených dat z měrných bodů lokálního výstražného systému. Také zde se využívá internetových technologií pro zpřístupnění dat povodňovým orgánům a široké veřejnosti.
	Při vzniku povodně poskytuje HZS pomoc obyvatelstvu při ochraně života a zdraví a materiálních hodnot a řídí další složky Integrovaného záchranného systému. Pro organizaci záchranných prací jsou opět důležitým zdrojem informací detailní měřená data z vodoměrných a srážkoměrných stanic lokálního výstražného systému.

Lokální výstražné systémy jsou v České republice spolehlivě provozovány na některých lokalitách již více jak deset let. Podporu v instalaci lokálních výstražných systémů můžeme najít mimo jiné v usnesení vlády č. 382 ze dne 19. dubna 2000 „Strategie ochrany před povodněmi v České republice“. Projektová příprava a budování lokálních výstražných systémů a systémů varování a vyrozumění je od roku 2008 předmětem dotací MŽP z Operačního programu Životní prostředí, oblast podpory 1.3. Omezování rizika povodní.

Cílem této příručky je poskytnout informace o zásadách budování a provozu lokálních výstražných systémů a prvků varování a informování obyvatelstva. V její první části jsou uvedeny informace o stávajícím systému hlásné a předpovědní služby a úloze Českého hydrometeorologického ústavu a podniků Povodí v ochraně před povodněmi. Další kapitoly se již věnují problematice lokálních výstražných systémů a systémů varování a vyrozumění. V závěru příručky jsou uvedena doporučení pro zpracování zadávací dokumentace.

Soubor: LVS_100_uvod.htm